PÍSEŇ O SMRTI VÁLEČNICE ZŮZY
Shana, 08/11/2006

Dveře v hospodě se rozlétly
a oči hostů k nim s hrůzou pohlédly.
Kdo to vešel?
Dvě zrůdy!
Jedna zakrslá s ksichtem vousatým,
druhá obří s pohledem dementním.
Hostinský jim spěchá nalít,
ale z jejich smradu se mu chce blít.
Stříbrem na něm nešetří
a hostinský tu kšeft větří.
Do trpaslíka proudem orquila teče,
ale do krolky se jen mlíko vleče.
Kdesi ze tmy se elf vynořil
aby si s těmi dvěma pohovořil
o smrti Rayi krásné,
která teď hnije v kobce prázdné.
Pohleďte teď na tu partu zrůd!
Jedna zakrslá s ksichtem vousatým,
druhá obří s pohledem dementním
a ta třetí s uchem špičatým.
Trpaslík chlastá jako prase
a mozek mu tak vyhasíná, zase.
Sekeru svojí odhodil
a ožralým krokem se ven vyloudil,
aby se v lese o stromy otloukal,
jak ho v tom démon alkohol ponoukal.
Elf i krolka za ním se vydávají,
i když žádného světla nemají.
Z temného keře zakňučel pes,
tak tam ty hloupá krolko za nim hned vlez!
Medvěd na ní z keře vyskočil
a po krátkém boji její život ukončil.
Elf pak zahnal to divé zvíře
a jeho šikmé oči pohlédly k zemi v nevíře.
Stříbro se tu ve svitu luny lesklo
a elfovi bohatství v hlavě problesklo.
Tělo krolky o to bohatství okradl
a mělký hrob pro ní v zemi vyhrábl.
Obří tělo teď v něm hnije,
plné červů prolezlé,
ať ten medvěd zhnije,
že zabil to zrůdné děvče na rozumu pokleslé.