Drahý Ernie, zasílám ti úvod ke článku, který jsem tu tvým pověřením začal psát. Zdá se mi, že to bude obstojný příběh. Škoda, že tu nejsi, abys ho napsal sám a zaručeně lépe.

 

BRUTÁLNÍ VRAŽDA EMÍLIE STONESOVÉ V SILVERCROWNU

Rituální vyražďování nevinných pan šílenými indiány začíná!

 

Poklidnou atmosféru městečka Silvercrown narušilo před třemi týdny zmizení 17leté Emílie Stonesové, dcery místního truhláře a lesníka Jacka Stonese. Za zdánlivě nevinnou tváří mladé slečny se ale skrývala černá tajemství, která ji zřejmě dovedla až do náručí děsivé smrti. Emílie několik měsíců udržovala i přes nesouhlas svého otce známost s indiánem Pakem z místního kmene Čerokézů, přičemž počátkem roku s ním dokonce na několik týdnů uprchla. Poté, co dostala rozum a vrátila se k otci, se dle výpovědí svědků chovala podivně, kdo ale mohl tušit, jaký příšerný osud ji čeká? Ten se začal naplňovat dnem, kdy zmizela znovu, tentokrát ale její zmizení neskončilo šťastně.

Dle zpráv z místního policejního sboru, který případ vyšetřuje pod vedením pana Harveyho Walterse, její mrtvolu nalezli před třemi dny uprostřed lesa na tajemné, hrůzu budící mýtině oslepenou a zohavenou tesákem nebo parohem. Nedaleko odtamtud pak byl nalezen opuštěný tábor indiánů, jejichž barvy naznačovaly kmen na válečné stezce. Proto se musím, vážení čtenáři, ptát: Blíží se další válka s indiány? Nastane zde zase ten krvavý masakr, jako před deseti léty? Nezaslouží si snad pan Jack Stones svoji pomstu? A byl to opravdu zhrzený Pako, který tak brutálně zohavil tělo mladé Emílie? Zatím tomu všechny stopy nasvědčují, ale opravdu je možné, aby se tak ohavného činu dopustil jediný indián? Nebo se snad jednalo o útok skupiny či dokonce celého kmene? A byla Emílie Stonesová znovu na útěku od rodiny, když ji potkalo to hrozivé neštěstí, nebo byla mladá dívka unesena z poklidného náručí vlastního domova a držena násilím v nějaké temné kobce po celé tři týdny, než ji zavraždili a její tělo pohodili v lese?

Vážení čtenáři, pokud si koupíte naše noviny v příštím týdnu, jistě se o krutém činu dozvíte více. Zamkněte dveře a chraňte své dcery. Dokud nechytneme viníka a nepředáme ho spravedlnosti, pak se to samé může stát i jim!

Drahý Ernie, zasílám druhou část dlouho očekávaného pokračování k poslednímu článku o smrti Emilie Stonesové.

 

KRVELAČNÍ INDIÁNI VE VAZBĚ!

Spravedlnost bílého muže opět nastolena!

V lese skryté nebezpečí vzteklého mědveda!

Neštěstí na Stonesově farmě!

Zabraňte šerifově svévoli!

 

Pátrání po vrazích Emílie Stonesové nás zavedlo do indiánské vesnice. Tam jsme se od místního náčelníka a od šamana dozvěděli o skupině indiánů, kteří se pohybují v lesích nedaleko za městem pomalování válečnými barvami. Šest mladých Indiánů se rozhodlo obrodit samostatnost svého lidu a já, pan Stones, policista Walters, stopař Havran a slečna Vanesa jsme se do těchto lesů neohroženě vydali za účelem nalezení místa, na kterém se v minulosti slečna Emílie skrývala se svým milencem Pakem. Jaké to bylo překvapení, když jsme na této mýtině nalezli truchlícího Paka! Ale jeho zubožený zjev zviklal naše přesvědčení o jeho vině a náhlý útok indiánských šípů ze stínů lesa nás přesvědčil o vině skupiny obrozenců. Šípy svištící vzduchem zasáhly mě a slečnu Vanessu, ale ostatní muži ze skupiny bojovali hrdě a statečně. Vzduch naplnil pach krve, který zřejmě přilákal ohromného černého mědvěda, který jednoho z rudochů rozsápal na cáry a následně zmizel.

Boj se na chvíli uklidnil a zdálo se, že spravedlnost zvítězila. Naneštěstí se nedaleko mýtiny podařilo dalším indiánům slečnu Vanessu a mě zajmout. Rozpoutal se další krvavý boj! Medvěd stále se toulající po okolí nám ale opět pomohl a další indiáni padli. Truchlící mysl zbídačeného Stonese si pak ve vypjaté situaci vytvořila iluzi, že se nejednalo o mědvěda, ale o tajemnou, temnou bytost, snad samé vtělení ďábla.

Nebezpečné lesy jsme raději opustili, ale úspěšně jsme zajali tři z indiánů a přesvědčili se o nevině Paka, který nám v boji pomáhal. Proč by ale tito krvelační indiáni zabíjeli slečnu Emílii takovým hrozným způsobem? Zdálo se, že místo mučení raději používají šípy a sekery. A kdo ukradl její tělo v noci z hrobu, když v té době byli s námi v lesích?

Indiáni skončili ve vazbě, ale tato otázka nám nedala spát. Vydali jsme se tedy na hřbitov a šikovný stopař Havran a pan Walters zachytili stopy únosců mrtvoly. Vedla zpět do nebezpečného lesa, tam, kde bylo její tělo před několika dny nalezeno. Děsivá mýtina byla tentokrát vyzdobena kameny s tajemnými indiánskými symboly, ale její tělo zde nebylo. Po dalším pátrání v lese jsme se vrátili zpět do města, jelikož hrozba napadení tím vzteklým medvědem je v oněch místech stále veliká.

Prokletí rodiny Stonesových pokračovalo v nočních hodinách, kdy jsme se spolu s váženým plukovníkem sešli na rodinné farmě. V té době se již trojice indiánů plukovníkovi přiznala k zavraždění mladé Emílie. Plukovník ale vyprávěl o tajemných silách, v něž věří indiáni, kteří považují místo nalezení Emíliina těla za místo, kde sídlí ďábelský upír. Indiáni věří, že to právě tato bytost zavraždila Emílii, a že symboly na kamenech ji udrží v jejích norách.

Následně se ale poklidný večer u krbu a vyprávění indiánských legend změnil děsivou noční můru. Kdosi, ve zvráceném žertu oděný do šatů Emilie Stonesové, vrthl dovnitř a při rychlé potyčce poranil Havrana a smrtelně ranil plukovníka. Vyděšená Vanesa uprchla oknem, ale ještě se zachováním zdravého rozumu běžela pro pomoc šerifa. Statečný Pako a pan Stones začali s útočníkem bojovat, ale jakoby se kulky od jeho těla jen neškodně odrážely. Pan Walters, jaké zklamání, zbaběle utekl oknem jako žena. My tři jsme bojovali, ale dům začal hořet. V nastalém zmatku jsem já a Havran unikli, ale plukovník a Pako bohužel uhořeli.

Proto se ptám: proč policista, který nás má chránit, uprchl pro kněze (zřejmě v bláznivém domnění, že nás napadla oživlá mrtvola Emilie) a následně špiní čest indiána Paka a tvrdí, že to on začal bojovat s panem Stonesem a plukovníkem? Proč je slečna Vanessa, ubohá mladá dívka, jejíž mysl je poznamenána tragédií v jejím rodném městě, při níž zemřeli její rodiče, uvězněná za tu samou domněnku, kterou teď pan Walters popírá? Proč tedy jel pro toho kněze a nebojoval jako muž? Není se přeci čemu divit, že nebohá žena, slečna Vanesa, věří takové legendě po prožitém traumatu. Jakožto občané, kteří si z vlastních daní platí šerifa a jeho policisty, musíme dohlédnout na to, aby svoji práci vykonávali poctivě a spravedlivě nebo aby odstoupili. Proto žádáme okamžité propuštění slečny Vanessy! V případě, že se tak nestane, budu osobně žádat u starosty odvolání šerifa Jeffery Clarcka z důvodu nezákoného zadržování slečny Vanessy. Je zcela nemyslitelné, aby ona měla cokoliv společného se zapáleným domem Stonesových nebo dokonce se smrtí slečny Emilie Stonesové. Právě naopak, vyšetřování byla velice nápomocna a měla by být oceněna za svoji statečnost, na ženu velice neobvyklou. Je zadržována jenom proto, že uvěřila indiánským legendám o upírovi na mytině a žádala odklad popravy indiánů, kteří se k jejímu zavraždění přiznali. Copak to je důvod k zadržení? Názor vyděšené ženy? Žijeme přeci v demokracii a svévoli volených institucí nehodláme rozhodně trpět. Pak by mohl být zatčen kdokoliv z nás jen proto, že šerif Clarck nesouhlasí s nějakým naším názorem. Proto vyzývám všechny občany města Silvercrown, aby po popravě indiánů přišli před policejní stanici vyjádřit svůj nesouhlas se zadržováním občanů bez jakýchkoliv důkazů (před stanicí také naše noviny organizují sbírku na pomoc našemu váženému občanovi Jacku Stonesovi a teta Pumkinová pro vás bude rozdávat domácí polévku zdarma).

Indiáni Luco Ostrostřelec a Minetou Krásný Hlas byli popraveni na šibenici za městem druhý den navečer, po požáru domu pana Stonese. Popravě předcházelo vyslechnutí svědectví slečny Vanessy, pana Kowalského, pana Stonese v ošetřování, to vše za přispění policejního vyšetřovatele Harveye Walterse. Skupina indiánů známá jako odpadlíci nebo buřiči byla shledána vinnými ve věci smrti slečny Vanessy Stonesové a napadení skupiny vyšetrovatelů. Kat byl milosrdný a nastavil dostatečne dlouhý provaz, aby se Luco ani Minetou přiliš netrápili a při oběšení si zlomili vaz.

Popravy se neúčastnila ani slečna Vanessa, ani pan Kowalski, ani pan Stones, toho času v ošetřování tety Pumpkinové. Příspěvek pana Kowalského v místních novinách vyšel až druhý den, a proto část vyzývající k demonstraci za osvobození slečny Vanessy byla vynechána. Pan vyšetřovatel Harvey Walters dostal poděkování a veřejnou pochvalu od šerifa Jeremy Clarka. Indián Paco byl zproštěn obvinění in memoriam a skupina proindiánských reků - imigrantů na jeho počest otevřela ve městě nový bar PACOPULOS. Slečna Vanessa byla propuštěna do domácího ošetrování tety Pumpkinové s předepsanými léky na uklidnění. Teta Pumpkinová má chuť se na všechno CENSORED, protože asi všichni mají pocit, že by jim měla sloužit!? Indián Havran se vrátil ke kmeni Stříbného kamene, aby se dal pod dohledem šamana aspoň trochu dohromady.

 

ŠÍLENÉ ZVÍŘE ZNOVU ÚTOČÍ!

Strašidelný den duchů

Noční hlídka na hřbitově

Napadení kněze

 

Městečko Silwercrown se halí do smutku. Náš dlouholetý přítel, rádce a zpovědník byl včerejší noci brutálně napaden na vlastním hřbitově. A má toto napadení něco společného s roztrhanými těly, které nacházíme v posledních týdnech poblíž města? Zdá se, že tato podivná úmrtí, které musí působit zuřivé zvíře s obrovskými drápy, mohou sahat daleko do minulosti. Na den duchů tomu bylo přesně 12 let, co zemřel místní kovář Pole Smith, nalezen roztrhaný podobně, jako tomu je u případů z nedávné doby. Je snad těchto úmrtí víc? Pokud znáte někoho, kdo zemřel roztrhán zvířetem, ať už nedávno nebo v dávné minulosti, ozvěte se naší redakci a povyprávějte nám Váš příběh!

Na den duchů byla na hřbitově zahlédnuta záhadná postava, snad jen stín nebo dokonce duch, ale naši bystří vyšetřovatelé, pomáhající místní policii, si tento zjev spojili se zmizením těla Emílie Stonesové a v obavách, aby se taková pohana neopakovala, jsme se rozhodli minulou noc hřbitov hlídat. Z místních sborů nám pomáhal Slepý Jimi a jako zástupce indiánů skvělý stopař Havran. Po půlnoci, kdy se hřbitov zahalil do temného mlčení, naší hlídku vyrušilo zavrzání branky. V domění, že se jedná o našeho zloděje těl, jsme si připravili zbraně a vyčkávali, až zahlédneme tu kuní tvář. V temnotě jsme ale nezahlédli nic, co by připomínalo člověka. Zřejmě se jednalo o to zvíře, které trhá místní obyvatele, ale pro korekci předchozích zpráv musím uvést, že se rozhodně nejednalo o medvěda. Zvíře nebylo vyšší než malá žena, zato ovšem bylo zavalitější než nejsilnější muž ve městě. Ve tmě se nedalo příliš rozeznat, Slepý Jimi pak prohlásil, že se mohlo jednat o nějaké znetvořené medvídě, ale nejsem si tím tak úplně jist.

Indián v hrůze utekl, ale statečný Jimi a já jsme po zvířeti začali pálit. Zřejmě se nás leklo, při úniku z hřbitova narazilo na kněze a než jsme se k němu s Jimim dostali, tak mu znetvořilo tvář a dle posledních zpráv od lékaře ho to zřejmě připraví brzy i o život. Toho "zplozence pekel", jak jej nazval sám napadený kněz, snad kulky z našich zbraní ani neškrábly. Proto jsme se vydali pro posily, ale po návratu na hřbitov tam po zvířeti už nebylo kromě raněného kněze ani stopy ...

Redakce pátrá po muži s kořeněným parfémem, který byl zahlédnut v blízkosti hřbitova v době napadení kněze. Jistě by nám jeho svědectví o nočních událostech bylo nápomocno. Zároveň vyzývá všechny občany městečka Silwercrown, aby dbali na své bezpečí a v noci se neozbrojeni nepohybovali venku až do doby, než bude útočící "zplozenec pekel" dopaden.

Od té doby, co byl napaden místní kněz, jde všechno dost s kopce. Zkrvavený hadr, který jsme našli na hřbitově u jednoho z hrobů, nás navedl k vykřičenému podniku Zlatá hvězda, kde jim nedávno zmizela nějaká asijská holka. Když jsme podnik navštívili, tak jsem tam cítil ten divný, kořeněný parfém, který mě pronásledoval už jednou u hřbitova.

Ponořil jsem se do čtení knihy, co jsme tenkrát se Stonesem ukradli mrtvému plukovníkovi z domu. Strávil jsem nad ní několik dní, jmenuje se Livre d´Ivon a podle mého odhadu bude alespoň ze 13. století. Je to dost děsivé čtení, mluví o bytostech z jiných sfér, polobozích, nočních můrách ... Občas pak ty věci vidím ve stínech, nebo je i slyším, ale doufám, že je to jen výplod mojí fantasie.

V době, kdy jsem četl tu šílenou knížku, se Stones, Walters, indián a Vanessa vydali prozkoumat blíž ten bordel ve Zlaté hvězdě a dostali se do konfliktu s místním vyhazovačem Oliverem. Vyprávěli cosi o tom, že existuje nějaký prokletý dům, kam Oliver tahá holky a mučí je tam. Ta zmizelá asiatka tam umřela. Šli po něm, ale zdá se, že ten Oliver jim dal dost na frak a kromě toho Stones vykládal, jak se Walters zbláznil a zkusil ho zabít, ale o tom já moc nevím, Walters si to nepamatuje a nikdo o tom nemluví. Ten barák zkusili vypálit, ale zdá se, že se sám dokáže znovu opravit. Dost divný, ale prý je to tak. Nemohl jsem tomu věřit, takže jsem po dočtení knížky rozhodl zajít s ostatníma k tomu domu.

Večer před odchodem se u mě doma stavil pan Parker, teda alespoň jsem si myslel, že je to on, taťka bordel mamy ze Zlatý hvězdy, a dal mi nějaký svitek, který prý očistí ten dům od všeho zlého. Stones mě varoval, ať mu nevěřím, ale mě ten Parker přišel takovej sympatickej, takže jsem vzal svitek a spolu s Havranem a Stonesem sme se vydali do toho domu. Měli jsme docela štěstí, protože dole ve sklepě, kam Oliver tahal ty holky, jsme na něj zrovna narazili a Stonesovi a Havranovi se ho podařilo zabít. Pak jsem provedl rituál očištění, ze kterého se ale vyklubalo něco docela jiného. Z toho prokletého domu jsme vyvolali něco odporně temného, démonického, dům jakoby ožil v ohromného obra, který se rozhodl všechno zničit.

Utekli jsme z domu, indián zešílel a začal s tomahawkem běhat po městě od domu k domu, Stones začal cosi blekotat a utekl a já jsem ještě stihl prohodit pár slov s panem Parkerem, který na nás čekal venku před domem, a ze kterého se vyklubal pan wrupír (obsadil jen Parkerovo tělo). Pak už si nic nepamatuju. Ráno jsme se po probuzení dozvěděli, že polovina města vyhořela do základů a vzala s sebou na 50 obyvatel.

Snažím se nějak smířit s tím, že jsem (ač neúmyslně) zabil tolik lidí, ale co mě na tom vše rozčiluje nejvíc, je to, že se teď po městě šíří drby o mé účasti na požáru města, což je naprosto irelevantní, protože já jsem rozhodně město nezapálil (nebo si to alespoň nepamatuji). No každopádně toho rána, kdy jsme zjistili, že polovina města shořela a všichni, kdo mohli být svědky vyvolání toho démona jsou buď mrtví nebo šílení, jsme se vydali do Zlaté hvězdy, abychom si to vyřídila s panem Parkerem alias wrupírem. Našli jsme tam pouze jeho dceru, bordel mamu, a po vypjaté noci nám se Stonesem trochu ujely nervy a při výslechu bordel mama podlehla svým rozsáhlým zraněním. Ale rozhodně nebyla nijak nevinná, praktikovala voodoo a to kvůli ní byl Stones několik předchozích dní dost malátný a nevyspalý. Takže se dá říci, že jsme jen vykonávali vůli boží, protože byla zatracenou hříšnicí. Vedle v pokoji držela nějakou příšerku bez kůže, kterou jsme taky poslali do pekel.

Poté, co jsme vyřídili paní bordelovou, vydali jsme se ještě téhož odpoledne s Havraven, Býčí žlázou a Stonesem na mýtinu, kde před několika týdny zabili Stonesovu Emilku (její kosti jsem v té době měl stále v baráku). Na té mýtině se měl skrývat pan Parker alias wrupír a my, vybaveni krví hada a přesvědčeni o tom, že z předchozích hodů bude wrupír nasycený, jsme plni odvahy dorazili v podvečer k místu jeho odpočinku. Dle rad Býčího žlázy, který nás varoval před řešením silou, jsme vstrčili Havrana do díry, v níž wrupír spal, a vybaven hadí krví měl za úkol ho s ní nasytit. To ho mělo zabít. Wrupír odpočíval v malém tunelu, vyhrabaném do země a indián se musel plazit po jeho spícím tělě, aby se dostal k jeho ústům a vpravil mu do nich trochu té hadí krve. Udělal to osobitým způsobem, sám se jí napil a pak wrupíra políbil, což v té chvíli vypadalo dost homo-nekrofilně. Ale podařilo se, wrupír začal šílet, indiána dost potrhal, ale s pomocí Stonese se nám podařilo jeho znehybnělé tělo rozsekat na kusy a spálit s použitím dynamitu. Wrupír byl mrtev a my skoro taky.

O několik týdnů později po dlouhém odpočinku, kdy jsme se každý léčili ze setkání s wrupírem, se toho hodně změnilo. Walters se stal šerifem, jelikož starý šerif už měl tohohle města dost a odjel. Stones konečně pohřbil kosti svojí dcery Emilky a začal na svém vypáleném pozemku stavět nový dům. Havran se přejmenoval na Wrupíří polibek a stal se mezi svými lidmi legendou. Já jsem šel do důchodu a novou kupu volného času trávím hlavně v knihovně. A napadl první sníh. A taky ve městě mizí psi a kočky, aby se pak objevili napůl snědení ... dost nechutné, ale Walters to teď má jako velký případ a zatím se zdá, že se mu ho nedaří rozlousknout.

Po týdnech odpočinku jsem si vzpomněl na poslední slova Býčí žlázy, který po zabití wrupíra někam zmizel (taky jsem už slyšel, že je údajně 15 let mrtvý, ale tomu nedokážu uvěřit, i když v posledních měsících jsem zažil už i divnější věci). Říkal mi, ať vyhledáme pana Korbita. Jediný Korbit ve městě je šéf místní firmy importující různé exotické věci z Evropy a Indie a po prvním kontaktu se nezdálo, že by kdy slyšel o Býčím žlázovi. Je docela zajímavé, že takováhle firma má pobočku právě v zapadákově, jakým je Silvercrown. Pár dní jsme ho sledovali a zjišťovali si o něm informace, ale kromě toho, že nás začal mít plné zuby, jsme toho moc nezjistili. Přes den pracuje ve firmě, v noci pak bývá ve svém domě, sám a bez rodiny, jelikož žena i syn mu zemřeli před lety, stejně jako jeho otec, po němž zdědil firmu.

Indián pak ale vlezl do jeho skleníku a nějaké exotické rostliny, které zřejmě nebudou úplně přirozeného původu, ho ošklivě požahaly (slezly mu z toho vlasy a uhnila část kůže). Tu noc, co se to stalo, jsme šli ke Korbitovi pro pomoc, jelikož doktor si s tím poraněním nevěděl moc rady a Korbit má pověst šikovného léčitele, a stala se dost divná věc. Já si nic nepamatuju, ale Stones mi tvrdí, že mě Korbit nějak omámil, autem odvezl za město do lesa, kde sem pak svlečený běhal jako blázen a vykládal něco o démonech. Já si pamatuju akorát to, jak se probudím u sebe v posteli, nahý a přivázaný, poslouchám Stonese, jak mi o tom vypráví, navrhnu, že Korbitovi jako pomstu vyvolám démona doma v baráku, a Stones mě pak další tři dny drží pod sedativy, protože si myslí, že jsem se asi opravdu zbláznil (takže pro příště: nemluvit o vyvolávání démonů před Stonesem, jinak mě přiváže nahého k posteli a bude do mě píchat sračky do té doby, než odvolám touhy po pomstě).

Poté co mě Stones pustil z postele, jsme přivezli léčícího se Wrupířího polibka k nám a já se vydal do Gentleman's klubu, kde se schází místní smetánka, tudíž tam byl i Korbit. Při konfrontaci samozřejmě všechno zapřel, ale alespoň se mi podařilo ho zdržet v době, kdy Stones a Wrupíří polibek (nemůže si, prosím, Wrupíří polibek vymyslet nějaké kratší jméno? Třeba Wrukiss?), šli prohledávat jeho skleník. Trochu provětrali místním kytičkám vzdoušek a Stonesovi se podařilo obkreslit listy těch, co se zdály být nekřesťanského původu. Nakonec neodolali a vloupali se mu i do baráku, ale prošli jen spodní patro, jelikož z toho vrchního slyšeli podivné kroky. Čí kroky, když tam má bydlet Korbit sám? Našli taky pár knížek s okultní tématikou a Stones si vypůjčil i některé Korbitovi deníky, ale zatím je, myslím, nečetl.

Druhý den ráno, když jsme šli s Wrukissem k doktorovi, jelikož jeho nemoc potřebuje delšího léčení, jsme zjistili, že ještě v noci se Korbit odstěhoval z města. Tím se nás ovšem nezbaví, jsme jako vši, dokud jsme, tak jsme. Mimochodem je dost zvláštní, že Korbit nechal léky pro Wrukisse u doktora. Kdyby se nás chtěl zbavit, tak proč by ho prostě nenechal umřít? To mi trochu vrtá hlavou. Možná, že Korbit je jen obětí naší zvědavosti ...

Středa 25. října 1920, 03:25 hodin, Silvercrown. - Dnešní noc přinesla další zklamání, když poodhalila pravou tvář dobrého Mr. Corbitta, který pod laskavou maskou ukrývá zlo a temnotu těch, co pěstují černé umění. Jeho usedlost vedle prapodivných rostlin ukrývala deníky s popisem strašných událostí, které se udály v posledních letech. Z toho co jsem vyčetl, Mr. Corbitt zaprodal duši hinduistickému démonu Ramasekvovi, kterému obětoval život nejen svého otce, ale i manželky, která zemřela při porodu démonova potomka. Je načase, aby Mr. Corbitt zaplatil za své zločiny.

Středa 25. října 1920, 10:55 hodin, Silvercrown. - Společně s Mr. Kowalským a indiánem jsem vyrazili ztrestat toho padoucha, leč ten ďáblův zaprodanec zřejmě vytušil nebezpečí, vyklidil svůj dům a i přilehlé pozemky jsou prosté všech podivných rostlin, jejichž pěstěním se zabýval. Podařilo se nám však zjistil, že kolona motorových vozů s nákladem majetku Mr. Corbitta dnes ráno vyjela směrem na New Ark. Usnesli jsme se, že Corbittova zlotřilost nemůže zůstat nepotrestána, a jen co si mí společníci zaopatří své záležitosti, vyrazíme jej stíhat a postavit před boží spravedlnost.

Čtvrtek 26. října 1920, 03:17 hodin, cesta do New Arku. - Cesta do New Arku ubíhá pomalu, ale musím přiznat, že cestování motorovým vozem Mr. Kowalského je mnohem pohodlnější, jak na koni či kočárem. Mr. Kowalski mi dokonce svěřil řízení, konečně je to starý pán a odpočinek po celodenním kočírování jistě potřeboval víc než já, když jsem na této cestě doposud byl pouze pasažérem. Doufám, že důvěru ve mně vloženou nezklamu.

Čtvrtek 26. října 1920, 13:32 hodin, cesta do New Arku. - Zájezdní hostinec u cesty nám poskytl příležitost dát si pár hrnků horkého čaje, doplnit petrol a i vodu do našeho motorového vozidla. Navíc jsme zjistili, že náskok pronásledované kolony neustále zkracujeme. Když všechno půjde dobře, tak toho bídáka dostihneme ještě před New Arkem.

Pátek 27. října 1920, 01:20 hodin, cesta do New Arku. - Konečně jsme dohnali a pak úspěšně i předjeli motorové vozy Mr. Corbitta se záměrem uchystat na ně léčku. Mr. Kowalski předstíral defekt na vozidle a já s indiánem jsme se u cesty schovali v přilehlém lese. Jakmile kolona dorazí a zastaví, tak pod rouškou noci naskočíme na vozy a prohledáme jejich nákladové prostory. Pak se ten bídák může těšit ... Tiše, už slyším jejich motory a teď již vidím i jejich světla ... vozy se už blíží.

Pátek 27. října 1920, 03:50 hodin, cesta do New Arku. - Plán byl úspěšný a nikdo si nás nevšiml. Naskočil jsem na poslední vůz, kde jsem v nádobách nalezl prapodivné rostliny Mr. Corbitta. Pak ale přišel výbuch, který mě vymrštil z vozu ven. V nastalém zmatku jsem pochopil, že indián odpálil v jednom z předních vozů dynamitovou patronu. Kupodivu jsem zůstal nezraněn, za což zřejmě vděčím zásahu prozřetelnosti a měkké sněhové pokrývce. Zato Mr. Corbitt a několik jeho pohůnků na indiánův nápad doplatili a již se smaží v pekle.

Pátek 27. října 1920, 04:10 hodin, cesta do New Arku. - Třetí (a poslední) z vozů s přeživšími závozníky odjel směrem k New Arku. Nám se tak naskytla příležitost prohlédnout hořící trosky nákladních vozidel a ohledat chladnoucí tělo spravedlivě potrestaného Mr. Corbitta, jakož i posbírat ohořelé zbytky jeho knih a deníků. Všude kolem místa výbuchu je pak rozeseta vrstva masitých útržků, které zřejmě pocházejí z těla Ramasekvova potomka, narozeného z ženy Mr. Corbitta. Zrůdnost a ohavnost z okolní scenérie přímo čiší, ale je dobře, že se stalo, co se mělo stát, protože kdo se příčí Bohu a ubližuje lidem, musí zaplatit cenu nejvyšší.

Pátek 27. října 1920, 06:25 hodin, cesta do New Arku. - Za chvilku svítá a my se řítíme směrem k New Arku. Před odjezdem z místa "nehody" Mr. Corbitta jsme spálili zbytky démonova zplozence a snad i zahladili stopy našeho konání. Málem jsme to nestihli, protože asi dvě hodiny po nehodě přijela newarkská policie, která pak i vyslechla Mr. Kowalského. My s indiánem jsme se zvládli ukrýt v lese a tak se vyhnout zájmu úřadů.

Pátek 27. října 1920, 09:05 hodin, New Ark. - Mr. Kowalski nás vysadil před New Arkem a zamířil kamsi do hotelu. Já a indián, oba obtěžkaní kořistí z předešlé noci, jsme na vlakovém nádraží a chystáme se pronajmout schránku, kam uschováme spisy Mr. Corbitta. Poté nasedneme na vlak směr Silvercrown.

Sobota 28. října 1920, 11:00 hodin, Silvercrown. - Cesta vlakem proběhla v klidu a naše maskování snad bylo úspěšné. Svou několikadenní nepřítomnost ve městě jsem vysvětlil loveckou výpravou s indiánem, tak snad nikdo nebude pátrat po detailech.

Neděle 28. října 1920, 14:30 hodin, Silvercrown. - Dnes se vrátil Mr. Kowalski a nejvíce znepokojivou informací, kterou přivezl, bylo, že se úmrtím Mr. Corbitta zabývá FBI. Celé vyšetřování pak vede agent Moon ... nuž děj se vůle boží.

Pondělí 29. října 1920, 21:50 hodin, Silvercrown. - Agent Moon právě navštívil a vyslechl Mr. Kowalského. Ten se usilovně držel smluvené legendy, ale i tak zřejmě vyvolal jisté pochyby a podezření. Situace se komplikuje.