Lidé jsou snad nejrozšířenější rasou, žijící jak v oblastech hor, tak i ve stepích, lesích a tundrách. Budují rozsáhlá sídla, ať už města či vesnice, která zpravidla leží na velkých obchodních křižovatkách. Lidé jsou velmi houževnatí, a i když nejsou tak silní jako krollové, ani tak inteligentní jako elfové, nacházejí uplatnění v celé škále povolání. Většina z nich se zabývá především zemědělstvím a řemeslnou výrobou, ale najdete mezi nimi i zdatné lovce a zkušené dobrodruhy všeho druhu.

Barbaři jsou v podstatě lidé, ale jejich po staletí trvající odloučení od skutečné lidské civilizace způsobilo, že barbar zpravidla není tak inteligentní jako člověk, avšak je silnější a mnohem odolnější. Tyto vlastnosti jej také předurčují k tomu, aby se stal dobrým válečníkem, i když v boji zpravidla není tak divoký a krutý jako kroll. Oproti krollovi má typický barbar tu výhodu, že je chytřejší, obratnější a v neposlední řadě také pohlednější.

Hobiti jsou malým, veselým nárůdkem. Jsou ještě menší než trpaslíci, chlupatí a jaksi dobrácky kulaťoučcí. Žijí zpravidla v úrodných údolích, kde si ve stráních budují komfortní nory a doupata. Rozhodně nejsou nijak zvlášť silní, ale zato jsou velmi obratní a povětšinou inteligentní. Dobrodružství příliš nevyhledávají, protože mají rádi pohodlí, dobré jídlo a silné pití. Jestliže se však jednou přeci jen vydají na cesty, patří k těm nejlepším zlodějům, jaké si jen můžete představit.

Hobiti mají také zvláštní psychickou schopnost, díky níž dokáží vycítit na dálku většinu živých tvorů. Této zvláštní vlastnosti říkají mezi sebou čich, a přestože jejich pohodlným životem již dosti zakrněla, dokáží díky ní lokalizovat živou bytost, dokonce i když je od hobita oddělena stěnou. Největší vzdálenost, na jakou to jsou schopni dokázat je 12 sáhů. Tato vzdálenost se zmenšuje o 1 sáh za 30 coulů dřeva, 10 coulů kamene nebo 1 coul kovu. Hobit není schopen určit, o jakého tvora se jedná, ani jak je přesně daleko, má jen neurčitý pocit cizí přítomnosti.

Přestože hobiti nejsou zbabělí, jen neradi přistupují k boji tváří v tvář a raději používají své kuše než těžké meče nebo halapartny.

Elfové jsou známou rasou, žijící zpravidla hluboko v lesích nebo odlehlých údolích a roklinách. Jsou menší než lidé a zdaleka ne tak robustní. Pro své plavé vlasy a jemné rysy obličeje jsou pokládáni za velmi krásné až poněkud změkčilé.

Protože jsou velmi inteligentní, jen neradi bojují, ale dokáží být nebezpečnými protivníky. Díky své obratnosti dovedou dobře zacházet zejména s luky a se střelnými zbraněmi vůbec.

Největší potěšení jim však činí studium a učení se kouzlům, a proto z jejich řad vzešlo již mnoho známých kouzelníků. Milují krásné věci, ale na rozdíl od trpaslíků, které v lásce moc nemají, nepřepočítávají hned krásu na zlaťáky. Elfové jsou vesměs velmi čestní a spravedliví a nikdy se mezi nimi nevyskytují jedinci, kteří by vysloveně uznávali zlo jako zákon.

Trpaslíci jsou jednou z nejznámějších člověku podobných ras. Jsou menší, podsadití, zocelení dlouhými věky strávenými povětšinou v nehostiných pustinách. Jejich větrem ošlehané tváře zdobí snad vždy hnědé až černé plnovousy, které jim však, stejně jako vlasy, poměrně záhy šedivějí.

Sídlí v horách, zpravidla daleko od civilizace. Díky infravidění vidí v omezené míře i ve tmě, a proto pod zemí budují rozsáhlé skalní komplexy šachet, jeskyní a sálů, kde těží drahé kameny, stříbro a především své milované zlato. Trpaslíci většinou postrádají smysl pro humor, jsou vždy vážní a někdy až příliš sebejistí. Dané slovo dodrží, zejména kyne-li jim z toho nějaký zisk.

Trpasličí infravidění má dosah 20 sáhů a neproniká žádným materiálem, kterým by neprošlo obyčejné světlo. Ve slunečním světle (nebo ve světle stejné intenzity) je infravidění nepoužitelné. Ve tmě trpaslík zřetelně uvidí všechno, co je teplejší nebo chladnější než okolí.

Nejoblíbenější zbraní trpaslíků je válečná sekyra. V boji jsou nesmírně stateční a jen neradi ustupují z prohrané bivy. Brání-li trpaslík svoji hroudu zlata, neustoupí ani před smečkou rozvzteklených, vyhladovělých ohnivých draků.

Kudůkové jsou zvláštní rasou, o které se ví téměř jistě, že vznikla v dávných dobách splynutím části plemene trpaslíků s hobity. Podobně jako hobiti také kudůkové jsou velmi obratní a poměrně chytří. Po trpaslících zase zdědili jejich nezdolnost a z části také lásku ke zlatu a drahým kamenům. Žijí v horách i v nížinách, ale nemilují podzemí, a proto si raději staví drobné kamenné domy, většinou stranou od velkých měst a obchodních cest.

Přestože se jen málokterý z nich stane dobrým bojovníkem, dokáží velmi dobře zacházet se sekerou i kuší.

Mnoho z nich také nachází potěšení v různém bylinkářství a alchymii, ale stejně tak dobře se mohou uplatnit třeba jako zloději.

Krollové sídlí v horách, tundrách a vůbec v prostředí velmi tvrdém a nehostinném. Dospělý kroll může měřit hodně přes 2 sáhy a vzhledem může vzdáleně připomínat pračlověka, i když jeho kůže je spíše zrohovatělá než chlupatá. Bezpečně je však lze poznat podle jejich nezaměnitelných uší, jimž vděčí za svůj neobvyklý sluch.

Krollové jsou silnější a odolnější než obyčejní lidé, ale také poněkud neohrabaní a zejména o poznání hloupější. Žijí obvykle v nevelkých kmenech, které mezi sebou neustále válčí. V těchto bojích se velmi zdokonalili, a proto nyní patří k nejobávanějším bojovníkům a z jejich kyjů a palcátů jde vskutku oprávněný strach.

Po svých divokých předcích podědili mimo jiné vrozený ultrasluch, který jim umožňuje do jisté míry vidět i za úplné tmy nebo mlhy, podobně jako netopýři. Kroll je schopen postřehnout jakýkoliv předmět nebo jakéhokoliv tvora, který je blíže než 50 sáhů a není zastíněn jiným tvorem nebo předmětem. Zhruba také pozná velikost, vzdálenost a tvar. Ultrasluch je však v podstatě stále ještě sluchem, a proto závisí na okolním hluku - není ho možno použít v prosředí hlučnějším než obyčejný lidský hovor.

Pokud jde o původ krollů, je možné, že vznikli kdysi dávno spojením skřetů a poloobrů. To by také vysvětlovalo, proč se mezi nimi téměř nikdy nevyskytují jedinci preferující dobro.